
Platón
Faidros
vydal: Oikoymenh
z řeckého originálu přeložil František Novotný
Hlavní postavy:
Sokrates
Faidros
Děj:
Sokrates se setkává za Athénami s Faidrem, který si vyšel na procházku, přichází od řečníka Lysia, kde si vyslechl jeho řeč o lásce, (Jedná se o řeckou lásku mezi muži.) na níž Lysios ukazoval, že je mnohem rozumnější být spíše nakloněn nemilujícímu než milujícímu. Sokrates jej přemluví, aby mu onu řeč přečetl. Protože je horko, usednou oba pod platan u řeky Ilisu, místa zasvěceného bohům.
Po přednesu řeči Lysia, se k ní Sokrates staví velmi kriticky a vytýká jí řadu nedostatků. Říká, že by dokázal vytvořit lepší řeč, nikoliv však jako vlastní, neboť je pouhou nádobou naplněnou někým jiným.*
Svou první řeč pronáší Sokrates se zahalenou hlavou, aby se před Faidrem nemusel stydět. V této první řeči začíná filosof tím, co pokládá za nutné v každém vážném hovoru, výměrem věci, o které se mluví. Podává obraz lásky na úrovni Lysia. Mluví o lásce jako o žádosti těla. Milující hledá příjemnost a ne dobro, tím škodí milovanému na duši i těle.
Poté se však Sokrates zamýšlí nad svou vlastní řečí a uvědomuje si, že jí pravděpodobně mohl urazit boha lásky Eróta. Zde se projevuje jeden z rysů Sokratovy výuky. Činí ze sebe záměrně hloupějšího, aby přiměl Faidra k vlastnímu zamyšlení nad celým problémem. Sokrates poté pronáší novou řeč, k usmíření Eróta, nyní však již s odhalenou hlavou.
Mluví o lásce jako o božském šílenství. Šílenost pocházející od boha je mnohem krásnější než rozumnost vznikající od lidí.
Ve druhé části Faidrosu, stále se odehrávajícího v témže prostředí a čase, Sokrates posuzuje rétoriku. To je zřejmě hlavní jádro celého spisu. Filosofická kritika rétoriky jako vědy, využívané k ovlivňování jiných lidí a pozměňování skutečné pravdy, tak důležité pro filosofy.
Řečník by měl, ve své tvorbě dělit jednotlivé věci v jeden rod a zase naopak dělit tento rod v jeho druhy, což je velké umění dialektiky. Dále by měl znát své obecenstvo, jelikož jinou řeč je nutné podat duchu méně vyvinutému a jinou duchu chápavému. Rétorika by měla sloužit k nadosobnímu dobru, jejím cílem by měla být pravda. Dále zde Platón slovy svého učitele odmítá písmo, které by mělo sloužit jen jako pomůcka pro zapomětlivé starce, ale žáky by mohlo spíše odvádět od upevňování jejich znalostí, neboť se přestanou spoléhat na paměť, budou-li mít k dispozici psané poznámky.
Žádné komentáře:
Okomentovat