Jack Kerouac
Tím, čím byl pro americký film Jams Dean či Marlon Brand a pro populární hudbu Elvis Presley, tím byl pro americkou literaturu Jack Kerouak.
Život:Narodil se 12. března v americkém městě Lowellu jako třetí dítě v rodině Lea a Gabrielli Kerouacových, francouzských kanaďanů. Ačkoliv byl Lowell průmyslovým městem katolických věřící a umění se zde příliš nedařilo, vzpomínal na něj Kerouac jako na ráj, který musel opustit. (To souvisí s jeho myšlenkou, že jedině před narozením zakusí lidský jedinec dokonalé štěstí a v dalším životě po tomto blahu jen marně dychtí.) Vzdělání se mu dostalo nejprve v církevní škole sv. Ludvíka Francouzského, a poté na škole sv. Josefa, kde prožil svá nejšťastnější školní léta. Zde se projevil Jackův literární talent, kdy napsal slohovou práci s názvem Irský četník na obchůzce. Povídka byla natolik vynikající, že se učitelka odmítla uvěřit, že ji napsal Jack sám. Důležité místo v rozvoji Jackova talentu hrála školní knihovnice slečna Mansfieldová. Roku 1936 se Jack dostal na střední školu v Lowellu. Stále více se také zajímal o publicistiku a jazz, který jej v pozdějším věku naprosto okouzlil. V osobním životě prožil vztah s irkou Mary Carneyovou, kterou později oslavil románem Maggie Cassidyová. Jack však zatoužil po spisovatelské dráze, zatímco Mary se chtěl usadit v Lowellu, a proto se oba rozešli. Přesto se spolu příležitostně scházeli po celý zbytek života. Roku 1939 projevily o Jacka zájem vysoké školy v Bostonu a Kolumbijská univerzita v New Yorku. Jack se nakonec rozhodl pro New York, který jej přitahoval svou velkoměstskou atmosférou. Ve škole patřil k velmi dobrým studentům, zejména vynikaly jeho eseje, které někdy za úplatu vypracovával i jiným studentům. Zlom v jeho životě nastal ve druhém ročníku roku 1941, kdy jej školní trenér odmítl angažovat v základní sestavě školního mužstva, ačkoliv Jack patřil k nejlepším hráčům. Pohádal se s trenérem, a poté se rozhodl pro plán, jenž později nazval Nocí Thomase Wolfa. Sám odjel do Washingtonu, kde se ubytoval v hotelu nejnižší a nejhorší kategorie. Ačkoliv tento výlet netrval déle než dvacet čtyři hodin, pocit naprosté nespoutanosti zanechal v Jackovi takoví ohlas, že se rozhodl pro život bohéma. V Hartfordu se nechal zaměstnat v autoservisu, spal v levném ubytování a po večerech psal povídky. Ze studenta prestižní školy se stal mechanikem v nejnižších společenských kruzích. Od té doby byl Jack neustále na cestách, střídal zaměstnání a v době války nastoupil do válečného námořnictva. Po návratu do New Yorku se rozhodl obnovit své studium na Kolumbijské univerzitě. Situace se však opakovala, roku 1942 se Jack opět pohádal se svým trenérem Lou Littlem, jenž jej opět odmítl nominovat na zápas. Uražený spisovatel se tedy rozhodl k odchodu z univerzity a odjel za rodiči, kde v březnu roku 1943 byl povolán do námořní vojenské služby. Kvůli své nezkrotné povaze a problému vycházet s autoritami ( Během výcviku odešel ze cvičiště do útvarové knihovny, kde jej zadržel jeden z důstojníků.) byl ze služby propuštěn. Po době putování na obchodní lodí, kdy navštívil i Londýn, se vrátil v říjnu 1943 do Kolumbijské univerzity, kde se setkal se studentkami Edie Parkerovou a Joan Vollmer Adamsovou. Zde započala nejvýznamnější etapa jeho života, kdy právě v bytě Edie Pakerové vytvořil základnu beat generation. Zde se odehrávalo to, čemu okolní společnost říkala „hluboký úpadek“. Jack zde ve společnosti dalších studentů pěstoval své osobité pojetí kultury a zároveň se zde s nimi oddával užívání marihuany a mnoha dalších drog. Základní myšlenkou byla idea lepšího lidstva, zničeného civilizací, které může čelit pouze návratem ke svým původním kořenům. Jackovi se naprosto příčila maloměšťácká kultura s falešnou morálkou. Leč i jeho dosavadní způsob života na něm zanechával stále znatelnější stopy. Začal trpět závislostí na drogách a alkoholu. Nejhorším utrpením pro něj však bylo, když mu na rakovinu zahynul jeho otec. Z kdysi talentovaného spisovatele se stával pijan, izolující se od okolního světa. 21. října 1969Jack zemřel, zřejmě právě v důsledku své závislosti na alkoholu. Jeho ostatky jsou uloženy na Lowellském katolickém hřbitově.

Dílo:
Ačkoliv to nebyl nejvlivnější autorem své doby a kritika je odmítla, nikdo jiný nevyjádřil tak přesně vzbouřené a neklidné pocity své generace, zastižené dobou Studené války a nedostatkem jistot. Byl to právě on, kdo vymyslel označení beat generation (ubitá generace), označující skupinu básníků kam patřili například Allan Ginsberg, William Burroughs, Gregory Cors. Typickým rysem tvorby těchto autorů je jejich nový smysl pro nevázanost a nezávislost, který bořil tehdejší zkostnatělé společenské představy. Důsledkem jejich tvorby se literatura přiklonila k smyslnosti filmu, jazzu a rock´n´rollu. Kerouacovým cílem bylo vyvést poezii ze zajetí papírové stránky do míst úzce souvisejících s hudbou, výtvarným uměním a dramatikou. Ve svých dílech se zabýval problémy lidské duše, náboženství a morálky. Byl zastáncem myšlenky, že právě lidé z nejnižších vrstev společnosti, jsou nejvíce otevření věcem matafyziky. Duchovno se stalo také jednou z dominantních stránek jeho tvorby. Dalším tématem jeho díla, byl jeho pocit vyděděnce, neboť jako francouz, hovořící v dětství jen rodným jazykem, se zpočátku těžce vyrovnával s angličtinou. S tím byl zřejmě spjat jeho zájem o vlastní minulost, kdy studoval rodový rodokmen. Těžce je zasáhla smrt staršího bratra Gerarda, který se v jeho očích stal téměř božským dítětem. Byl to právě on, kdo v něm v dětství podnítil zájem o spiritualitu. Svým způsobem byl také Kerouac filosof, poznamenaný křesťanskou ideologií, který však za klíč ke spasení nehledal v utrpení, či lásce ale v cestě, kterou také jeho život byl. Cesta je pro Keroua útočištěm ducha.
Jeho nejvlivnějším dílem je román Na cestě, kde čerpal ze své cesty po amerických dálnicích. Hlavní postavou je Sal Paradise, zřejmě autostylizace autora, hledá duši ve světě, který ji dávno ztratil. Jeho dalšími význačnými prózami jsou Andělé pustiny, Osamělý poutník, Moře je mi bratrem, kde vylíčil svá dobrodružství v námořních službách, Kniha blues, Kufříkový Kerouac, Plavovláska a jiné, Půlnoc starého anděla a Veršíky různě veliké, Maloměsto a velkoměsto, Podzemníci, Osamělý poutník, Tristessa, Big Sur a Maggie Cassidyová či Duluozova marnivost, kterou napsal na sklonku svého života.Svůj zájem o náboženskou spiritualitu projevil v povídkách Štědrý večer (v původním francouzském názvu Une Veille de Noël), kde vypráví o návštěvě anděla v hospodě.

Význam:
Kerouacovo dílo přispělo ke vzniku nové generace Beat Generation, na níž navázali další nositelé popkultury. Svou tvorbou předešel čtyřicátá a padesátá léta. Oslovuje zejména typy hledající dobrodružství a individualismus. Opěvoval staré časy, kdy v Americe více než společenská uniformita a osobní zabezpečení platilo uskutečňování vlastních ideálů. Když od něj nakladatelé žádali bestseler, napsal pro ně beatnický román a pokud chtěli další, nabídl jim zápisy snů, básně, sútry a vize, často ovlivněné zážitky z užívání heroinu, který se pro něj stal netypickou formou meditace a modlitby. V roce 1950 zdělil svému příteli Edu Whitovi: „Chci pero, který dští zlatý oheň a odívá člověka do rubáše. Chci být andělem. To je fakt. Ne pro nedotknutelnost, ale pro právo být nablízko Bohu.“

Použitá literatura: Steve Turner: Hipster s andělskou hlavou, vydala Jota