Evropská unie
Správní systém EU, který vytvořily, je na světě zcela ojedinělý. EU je skupinou samostatných, suverénních států, které svou suverenitu spojily s cílem získání vlivu, kterého by žádný z nich jinak samostatně nedosáhl.
Evropsjká unie je řízena institucemi ve Štrasburku, Bruselu a Lucemburku. Každá instituce hraje specifickou úlohu, takže se rozhoduje vyjednáváním, kompromisem a dohodou.
Nejvýznamnějšími organizacemi EU jsou:
Evropský parlament
Evropská komise
Rada Evropské unie
Evropská unie
Evropský soudní dvůr
Evropský sbor auditorů
Evropský parlament
složení: 785 poslanců ze všech členských států, politicky významnější je však dělení poslanců nikoliv podle národnosti, ale podle frakcí (politických stran)
kompetence:
- poradní a kontrolní pravomoci
- právo k vyjádření nově jmenované Komise EU
- právo spolurozhodovat s Radou EU při určitých legislativních aktech
- právo volit občanské pověřence (ombudsmany)
Evropský parlament je parlamentní orgán ES, od roku 1979 je volen v přímých volbách,
jeho předchůdcem bylo Společné schromáždění Evropského společenství uhlí a ocely.
Parlament představuje hlas občanů, členské státy volí každých pět let své zástupce, kteří usednou ve dvou budovách Parlamentu
-ve francouzském Štrasburku
-v belgickém Bruselu
Poslanci EP se podílejí na zákonodárném procesu EU tím, že přijímají návrhy KOMISE, navrhují novely a vyjednávají s RADOU EU o tom, co by měl obsahovat výsledný text. Navíc poslanci EP monitorují činnost dalších orgánů EU a schvalují rozpočet EU.
Funkce EP:
- funkce EP jsou sotva srovnatelné s funkcemi národních parlamentů v členských státech, je to proto, že EP nemá žádnou vládou, kterou by kontroloval
- Utváření systému: zahrnuje rozdělení kompetencí mezi EU a její členské státy, změny v rozhodovacím procesu
- Tvorba politiky: zahrnuje všechny činnosti EP směřující k ovlivnění všech politických oblastí EU
Interakce: zapojení občanů do řízení EU v důležitých otázkách a prosazování jejich odlišných zájmů
Rada Evropy
datum založení: 5.5.1949
sídlo: Štrasburk
členové: všechny státy EU a EFTA (Evropské sdružení volného obchodu)
smluvní základy: Statut Rady Evropy z 5.5.1949
orgány:
Výbor ministrů: mezistátní výkonný orgán na vládní úrovni, skládá se z ministrů zahraničí člesnkých států a ze stálých představitelů členských států (velvyslanců)
Parlamentní schromáždění: (do roku 1974 Poradní schrom.), poradní výbor bez zákonných kompetencí, tvoří jej parlamentní delegace členských států (2 až 18 poslanců)
Evropská rada
datum založení: 10. 12. 1974
smluvní základy: článek D (Společná ustanovení) Smlouvy o EU
četnost zasedání: Nejméně 2x, zpravidla však 3x ročně
složení: šéfové států a vlád členských států a rovněž předseda Evropské komise (předsednictví rotuje po 6 měsících mezi státy)
- jedna z nejvýznamnějších institucí, která měla značný vliv na evropskou integraci v 70. a 80. a na počátku 90. let 19. stol.
- zvláště závazná jsou rozhodnutí ER týkající se Aktu o jednotné Evropě (AJE) a Smlouvy o Evropské unii a dalších „ústavních“ otázek EU (zejména např. jednali o rozšíření Evropského společenstí, včetně přijetí pěti spolkových zemí bývalé NDRpodle Smlouvy o EU poskytuje ER EU nezbytné podněty pro její vývoj a vymezuje všeobecné politické směry kromě toho ER projednává otázky vývoje hospodářství členských států a ES a vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční politiky...
Evropská komise
Sídlo: Brusel
- EK představuje výkonný orgán EU, navrhuje všechny zákony, které poté schvaluje Rada EU a Evropský parlament
- dále dohlíží na státy, aby respektovaly zákony EU, pokud je porušují má právo podat na ně žalobu k Evropskému soudu
vedení EK:
- komise je kvůli efektivnosti rozdělena na „Generální ředitelství“ (DG), tedy na odbory a specializované služby, do jejichž jurisdikce spadají různé tématické oblasti
- Komisi vede předseda, řídí tým šestadvaceti komisařů, po jednom ze všech zemí EU
komisař je volem na pět let a dostane na starost konkrétní oblast (např. ekologie)
Evropský soudní dvůr:
sídlo: Brusel
Složení: jeden soudce z každého státu EU volený na šest let
Význam: dohlíží na odpovídající výklad zákonů EU
Rozhodnutí Evropského soudního dvora je rozhodnutím nejvyšší jurisdikce a jeho rozhodnutí nemůže zrušit žádný soud v členské zemi.
Evropský sbor auditorů:
Dohlíží nad útratami EU, kontroluje účty a vydává zprávu o tom, jak EU používá peníze.

Epos o Gilgamešovi
Hlavní postavy:
Gilgameš: král města Uruku
Enkidu: Gilgamešův přítel
Děj:
Počátek tohoto sumerského eposu o králi Gilgamešovi je spjat se stavbou zdi, jež by ochránila město před nepřáteli. Protože je však Gilgameš z části bohem, neví co je v moci běžných smrtelníků, a proto jeho poddaní stavbou této zdi velice trpí. Jejich prosby o pomoc vyslyší bohové a pošlou na zem Enkidua, aby Gilgameše zabil. Enkidu žije dlouhou dobu mezi divokými zvířaty, která chrání před lovcem, jenž se jej poleká a na radu svého otce se vydá do města Uruku. Odtamtud přivede prostitutku, která Enkidua „polidští“ a ten se poté zařadí s její pomocí do lidské společnosti. Oba se vrací do Uruku, kde se Enkidu setkává poprvé s Gilgamešem. Zaútočí na něj, ale v lítém boji podlehne. Gilgameš v něm však pozná rovnoceného soupeře a uzavře s ním přátelství.
Gilgameš se poté rozhodne zabít obra Chuvavu, který je příčinou veškerého zla na světě. Enkidu jej nejprve od jeho plánu odrazuje, ale na přítelovo naléhání jej zavede k cedrovému háji, kde obr bydlí. U vstupní brány se však musí nejprve vypořádat s Chuvavovím strážcem. Gilgameš jej však s Enkidouvou pomocí přemůže a oba rekové se dají do kácení vzrostlých cedrů. To přivolá Chuvavu, s nímž Gilgameš s Enkiduem podstoupí velmi obtížný souboj, neboť již pouhý obrův dech dokáže lidi zabíjet. Naštěstí hrdinům pomůže bůh slunce Šamaš a Gilgameš obra porazí. S přítelem se poté vrací domů.
V Uruku je Gilgameš oslavován jako hrdina. Zamiluje se do něj i bohyně lásky Ištar, kterou však hrdina odmítá, neboť ví, jak špatně dopadli předchozí milenci bohyně. Ištar svou řečí urazí a ta na Uruk sešle nebeského býka. Toho sice Gilgameš s Enkiduem zabijí, ale Ištar požaduje pro reky trest. Sněm bohů rozhodne, i přez protest Šamaše, že Enkidu zemře. Jeho těla se rázem zmocní horečka, které podléhá. Gilgameš je ze stráty přítele zničen. Bojí se, že stejný osud, jaký potkal Enkidua, může potkat i jeho. Vydá se proto za svým vzdáleným příbuzným Utanapištim ( jinak též Ziusudra), který jediný z lidí je nesmrtelný. Ten Gilgamešovi vylíčí příběh o potopě světa, podobný Noemově arše, kdy jej bohové obdařili nesrmtelností. Protože se však potopa nemůže opakovat, navrhne Utanapišť, aby Gilgameš podstoupil jeho zkoušku, pokud ji splní, poradí mu jak získat nesrmtelný život. Gilgameš však, znaven dlouhou cestou, úkol nesplní. Manželka Utanapištiho však svého chotě přemluví, aby přezto králi pomohl. Utanapišt Gilgamešovi řekne o rostlině, která dává věčný život. Gilgameš ji získá, ale cestou do Uruku, neboť se o ni chce rozdělit se všemi lidmi, ji ztratí. U studny, kde čerpá vodu, ji sežere had. Tak je Gilgameš odsouzen k osudu lidstva, ale při pohledu na zdi města Uruku, si uvědomuje, že člověk žije ve svých skutcích dál.

Platón

Faidros

vydal: Oikoymenh
z řeckého originálu přeložil František Novotný
Hlavní postavy:
Sokrates
Faidros
Děj:
Sokrates se setkává za Athénami s Faidrem, který si vyšel na procházku, přichází od řečníka Lysia, kde si vyslechl jeho řeč o lásce, (Jedná se o řeckou lásku mezi muži.) na níž Lysios ukazoval, že je mnohem rozumnější být spíše nakloněn nemilujícímu než milujícímu. Sokrates jej přemluví, aby mu onu řeč přečetl. Protože je horko, usednou oba pod platan u řeky Ilisu, místa zasvěceného bohům.
Po přednesu řeči Lysia, se k ní Sokrates staví velmi kriticky a vytýká jí řadu nedostatků. Říká, že by dokázal vytvořit lepší řeč, nikoliv však jako vlastní, neboť je pouhou nádobou naplněnou někým jiným.*
Svou první řeč pronáší Sokrates se zahalenou hlavou, aby se před Faidrem nemusel stydět. V této první řeči začíná filosof tím, co pokládá za nutné v každém vážném hovoru, výměrem věci, o které se mluví. Podává obraz lásky na úrovni Lysia. Mluví o lásce jako o žádosti těla. Milující hledá příjemnost a ne dobro, tím škodí milovanému na duši i těle.
Poté se však Sokrates zamýšlí nad svou vlastní řečí a uvědomuje si, že jí pravděpodobně mohl urazit boha lásky Eróta. Zde se projevuje jeden z rysů Sokratovy výuky. Činí ze sebe záměrně hloupějšího, aby přiměl Faidra k vlastnímu zamyšlení nad celým problémem. Sokrates poté pronáší novou řeč, k usmíření Eróta, nyní však již s odhalenou hlavou.
Mluví o lásce jako o božském šílenství. Šílenost pocházející od boha je mnohem krásnější než rozumnost vznikající od lidí.
Ve druhé části Faidrosu, stále se odehrávajícího v témže prostředí a čase, Sokrates posuzuje rétoriku. To je zřejmě hlavní jádro celého spisu. Filosofická kritika rétoriky jako vědy, využívané k ovlivňování jiných lidí a pozměňování skutečné pravdy, tak důležité pro filosofy.
Řečník by měl, ve své tvorbě dělit jednotlivé věci v jeden rod a zase naopak dělit tento rod v jeho druhy, což je velké umění dialektiky. Dále by měl znát své obecenstvo, jelikož jinou řeč je nutné podat duchu méně vyvinutému a jinou duchu chápavému. Rétorika by měla sloužit k nadosobnímu dobru, jejím cílem by měla být pravda. Dále zde Platón slovy svého učitele odmítá písmo, které by mělo sloužit jen jako pomůcka pro zapomětlivé starce, ale žáky by mohlo spíše odvádět od upevňování jejich znalostí, neboť se přestanou spoléhat na paměť, budou-li mít k dispozici psané poznámky.

Píseň o Niebelunzích
hlavní postavy:
Sigfried: hrdina z Nizozemí
Sigurd: otec Sigfrieda
Siegelinda: matka Sigfrieda
Krimhilda: manželka Sigfrieda a sestra Guntera
Hagen z Tronje
Gunther: bratr Krimhildy a král
Příběh:
Děj začíná v době mládí Krimhildy, které se zdá sen o tom, že její manžel bude zavražděn. Zařekne se proto, že se nikdy nezamiluje.
Mezitím v Nizozemí na dvoře krále Sigurda vyrůstá jeho syn Siegfried. Ten se v doslechne o kráse princezny Krimhildy, sestry krále Guntera. Rozhodne se získat její srdce a vydá se na dvůr krále Dankvara. Jeho příjezd vyvolá na hradě rozruch, neboť Hagen vypráví králi o Siegfriedových hrdinských činech. O tom jak Siegfried přemohl draka a koupelí v jeho krvi získal nezranitelnost, či o nesmírném pokladu Niebelungů, jenž Siegfried získal. Gunter hrdinu uvítá se všemi poctami a nabídne mu, aby pobyl nějaký čas na jeho sídle. Siegfried s díky přijímá, neboť doufá, že se setká s Krimhildou. V té době však vyhlásí Gunterovi válku králové Dánů a Sasů. Siegfried nabídne králi své služby a v čele jeho rytířů se vypraví do bitvy, zatímco Gunter zůstává na jeho radu doma, aby v případě nutnosti bránil hrad. V bitvě se nejvíce vyznamená Siegfried. Podaří se mu nepřátele porazit a s bohatou kořistí pro krále Guntera se vrací na jeho sídlo. Tím však jeho problémy nekončí, neboť Gunter se zamiluje do královny Islandu Brunhildy, která však svým nápadníkům ukládá velmi těžké zkoušky a v případě jejich nesplnění je popravuje. Gunther požádá o pomoc Sigfrieda, který je mu opět ochoten pomoci, ale požaduje ruku Krimhildy, pokud tedy o něj bude ona stát. Krimhilda ráda souhlasí a slavná výprava německých reků se vydává na dalekou pouť na Island. Zde je Gunther podroben královniným zkoužkám, v nichž díky Sigfriedovi, skrytém neviditelným pláštěm, uspěje. Brunhilda se tedy stává jeho manželkou a odplouvá s ním do nového domova. Během statební noci však Brunhilda sváže svého manžela, aby ji nebudil svými nemravnými choutkami. Král se poté se vším svěří Sigfriedovi, který mu opět poskytné svou cenou pomoc. Následující noci, skryt pod neviditelným pláštěm, se vydává za Gunthera a svede s královnou souboj v němž ji porazí. Poté se vytratí pryč a jeho místo zaujme skutečný manžel. Jako památku na tuto příhodu si Sigfried vezme Brunhildin pás a prsten. Ty daruje později Krimhildě, s níž odjíždí z Wormsu do země svého otce. Zde žije několik let šťastně, dokud jej na oslavu nepozve Gunther, na oslavě se totiž Krimhilda pohádá s Brunhildou, což se stane původem všeho zla, neboť Krimhilda urazí Brunhildu, řekne jí o jejím nočním souboji se Sigfriedem, a jako důkaz jí ukáže prsten a pás, které jí oné noci vzal Sigfried. Brunhilda si ztěžuje na Krimhildu manželovi, který vyzve Sigfrieda, aby se k události vyjádřil. Ten tvrzení své ženy odmítne jako nepravdivé a Gunther celou událost uzavře. Nikoliv však Brunhilda, která se touží Krimhildě pomstít. V tom jí pomůže Hagen. Ten od Krimhildy získá tajemství Sigfriedovi nezranitelnosti, jediným slabým místem hrdiny je místo na jeho zádech, kam se mu při oné koupeli v dračí krvi přilepil list, a proto se jej magická krev nedotkla. Poté přemluví krále Gunthera, aby na Sigfrieda políčili past. Král nejdříve takovou myšlenku odmítá, ale nakonec souhlasí, neboť zatouží po pokladu Nibelungů. Požádá tedy Sigfrieda, aby přijel na lov do Wormsu, kde jej Hagen u lesní studánky zabije. Když se Krimhilda dozví o vraždě svého manžela, zachvátí ji nesmírný žal a přísahá bratrovi a všem jeho rytířům, zejména Hagenovi, pomstu. Protože však nemá dostatečně velkou armádu, s níž by byla schopna na Gunthera zaútočit, je nucena svůj plán odložit. Hagen ji navíc připraví o velkou část pokladu Nibelungů, který svrhne do Rýna. O Krimhildinu ruku však požádá vládce Hunů. Krimhilda jeho nabídku přijme, ale na hostině rozpoutá krvavou řež v níž zahynou všichni Guntherovi rytíři i se svým králem. Padne však i Krimhilda a většina Hunů.

William Shakespear

Sen noci svatojánské
O autorovi:
W.Shakespier je největším dramatikem všech dob a jeho rozsáhlé dramatické dílo patří dodnes k tomu nejlepšímu, čím se může renesanční divadlo pyšnit.
Narodil se ve Stratfordu nad Avonem v rodině rukavičkáře a obchodníka. V mládí se mu dostalo značného vzdělání na místní škole, zejména studoval latinu a řečtinu, ale po bankrotu svého otce musel školu ukončit, vzdělával se však jako samouk a získal na svou dobu velmi obsáhlé znalosti. V osmnácti letech se oženil s osmnáct let starší ženou, s níž měl celkem tři děti. Dvě dívky a jednoho chlapce ( Hamneta, na kterém silně lpěl, chlapec však v útlém věku zahynul.)
Roku 1858 odchází Shakespear do Lodýna, kde se uchytil v herecké společnosti „Služebníci lorda komořího“, kde započal svou kariéru. Divadlo však mělo v Anglii silného protivníka, kterým byla Puritánská církev, jenž v divadle viděla nástroj hříchu, té se podařilo dokonce divadla úplně uzavřít. Naštěstí byl zákaz odvolán, neboť divadlo se v Anglii těšilo veliké oblibě a herectví bylo dokonce královským patentem uznáno za povolání. Sama královna se také stala patronkou Shakespearovi herecké společnosti.
Ačkoliv Shakespear pracoval i pro jiná divadla, nerozlučně je spjat s divadlem Globe (Svět). Pro toto divadlo napsal svá nejlepší dramata:
Romeo a Julie (1595)
Hamlet (1601)
Král Lear (1605)
Shakespier zemřel ve Stratfordu, kam se vrátil jako bohatý a ctěný muž.
Sen noci Svatojánské
hlavní postavy:
Titánie: královna víl
Oberon: král elfů
Theseus: král Atén
Hypolita: jeho nastávající manželka
Lysandr:
Hermie:
Demetrius:
Helena:
Děj se odehrává v lese poblíž starověkých Atén, kde se v noci Svatojánské ukryjí milenci Lysandr a Hermie, neboť Hermiin otec si přeje, aby se jeho dcera vdala za Demetria, do něhož je zamilovaná dívka Helena. Za uprchlou dvojicí milenců se vydávají Demetrius s otcem Hermie, provázeni Helenou. V setmělém lese však nejsou sami, neboť zde právě nacvičují svou hru aténští měšťané, kteří by se svým dramatickým kusem rádi vystoupili na svatbě svého krále Thesea s královnou Amazonek Hypolitou. (Princip divadla na divadle.) Do celého příběhu také zasáhne spor vládců elfí říše Oberona a Titánie. (Oberon by rád z lidského dítěte, jehož se ujala Titánie, učinil svého panoše.) Jejich hádka dojde až tak daleko, že Oberon nařídí svému služebníkovi Pukovi, aby očaroval Mílkovým květem spící Titánii. Kouzlo způsoví, že se královna elfů zamiluje do první bytosti, kterou spatří. Tou se stane ochotnický herec, měšťan Klubko. Puk, aby Klubko vypadal ošklivěji, přičaruje nebohému herci Oslí hlavu. (Shakespier si zde dělá žerty s ochotnických herců.) Dalším úkolem Pukovím je Mílkovím květem očarovat Demetria, aby se zamiloval do Heleny. Puk si však splete Demetria s Lysandrem, který kvůli Heleně opustí Hermii. Po řadě komplikací, vzniklých z Pukova omylu, se situace opět zásahem Oberona napraví. Demetrius se zamiluje, kouzlem Mílkova květu, do Heleny a Lysandr se opět vrací k Hermii. Také Puk je zproštěn své oslí hlavy a domnívá se, že se mu vše jen zdálo. Oberon se poté usmiřuje s Titánií a oba odchází v doprovodu svých poddaných na svatbu Thesea a Hypolity. Zde hrají měšťané svou hru, která se zvrhne v frašku, ale celá společnost se jejich zásluhou pobaví. Konec hry uzavírá Pukův monolog.

Jack Kerouac
Tím, čím byl pro americký film Jams Dean či Marlon Brand a pro populární hudbu Elvis Presley, tím byl pro americkou literaturu Jack Kerouak.
Život:Narodil se 12. března v americkém městě Lowellu jako třetí dítě v rodině Lea a Gabrielli Kerouacových, francouzských kanaďanů. Ačkoliv byl Lowell průmyslovým městem katolických věřící a umění se zde příliš nedařilo, vzpomínal na něj Kerouac jako na ráj, který musel opustit. (To souvisí s jeho myšlenkou, že jedině před narozením zakusí lidský jedinec dokonalé štěstí a v dalším životě po tomto blahu jen marně dychtí.) Vzdělání se mu dostalo nejprve v církevní škole sv. Ludvíka Francouzského, a poté na škole sv. Josefa, kde prožil svá nejšťastnější školní léta. Zde se projevil Jackův literární talent, kdy napsal slohovou práci s názvem Irský četník na obchůzce. Povídka byla natolik vynikající, že se učitelka odmítla uvěřit, že ji napsal Jack sám. Důležité místo v rozvoji Jackova talentu hrála školní knihovnice slečna Mansfieldová. Roku 1936 se Jack dostal na střední školu v Lowellu. Stále více se také zajímal o publicistiku a jazz, který jej v pozdějším věku naprosto okouzlil. V osobním životě prožil vztah s irkou Mary Carneyovou, kterou později oslavil románem Maggie Cassidyová. Jack však zatoužil po spisovatelské dráze, zatímco Mary se chtěl usadit v Lowellu, a proto se oba rozešli. Přesto se spolu příležitostně scházeli po celý zbytek života. Roku 1939 projevily o Jacka zájem vysoké školy v Bostonu a Kolumbijská univerzita v New Yorku. Jack se nakonec rozhodl pro New York, který jej přitahoval svou velkoměstskou atmosférou. Ve škole patřil k velmi dobrým studentům, zejména vynikaly jeho eseje, které někdy za úplatu vypracovával i jiným studentům. Zlom v jeho životě nastal ve druhém ročníku roku 1941, kdy jej školní trenér odmítl angažovat v základní sestavě školního mužstva, ačkoliv Jack patřil k nejlepším hráčům. Pohádal se s trenérem, a poté se rozhodl pro plán, jenž později nazval Nocí Thomase Wolfa. Sám odjel do Washingtonu, kde se ubytoval v hotelu nejnižší a nejhorší kategorie. Ačkoliv tento výlet netrval déle než dvacet čtyři hodin, pocit naprosté nespoutanosti zanechal v Jackovi takoví ohlas, že se rozhodl pro život bohéma. V Hartfordu se nechal zaměstnat v autoservisu, spal v levném ubytování a po večerech psal povídky. Ze studenta prestižní školy se stal mechanikem v nejnižších společenských kruzích. Od té doby byl Jack neustále na cestách, střídal zaměstnání a v době války nastoupil do válečného námořnictva. Po návratu do New Yorku se rozhodl obnovit své studium na Kolumbijské univerzitě. Situace se však opakovala, roku 1942 se Jack opět pohádal se svým trenérem Lou Littlem, jenž jej opět odmítl nominovat na zápas. Uražený spisovatel se tedy rozhodl k odchodu z univerzity a odjel za rodiči, kde v březnu roku 1943 byl povolán do námořní vojenské služby. Kvůli své nezkrotné povaze a problému vycházet s autoritami ( Během výcviku odešel ze cvičiště do útvarové knihovny, kde jej zadržel jeden z důstojníků.) byl ze služby propuštěn. Po době putování na obchodní lodí, kdy navštívil i Londýn, se vrátil v říjnu 1943 do Kolumbijské univerzity, kde se setkal se studentkami Edie Parkerovou a Joan Vollmer Adamsovou. Zde započala nejvýznamnější etapa jeho života, kdy právě v bytě Edie Pakerové vytvořil základnu beat generation. Zde se odehrávalo to, čemu okolní společnost říkala „hluboký úpadek“. Jack zde ve společnosti dalších studentů pěstoval své osobité pojetí kultury a zároveň se zde s nimi oddával užívání marihuany a mnoha dalších drog. Základní myšlenkou byla idea lepšího lidstva, zničeného civilizací, které může čelit pouze návratem ke svým původním kořenům. Jackovi se naprosto příčila maloměšťácká kultura s falešnou morálkou. Leč i jeho dosavadní způsob života na něm zanechával stále znatelnější stopy. Začal trpět závislostí na drogách a alkoholu. Nejhorším utrpením pro něj však bylo, když mu na rakovinu zahynul jeho otec. Z kdysi talentovaného spisovatele se stával pijan, izolující se od okolního světa. 21. října 1969Jack zemřel, zřejmě právě v důsledku své závislosti na alkoholu. Jeho ostatky jsou uloženy na Lowellském katolickém hřbitově.

Dílo:
Ačkoliv to nebyl nejvlivnější autorem své doby a kritika je odmítla, nikdo jiný nevyjádřil tak přesně vzbouřené a neklidné pocity své generace, zastižené dobou Studené války a nedostatkem jistot. Byl to právě on, kdo vymyslel označení beat generation (ubitá generace), označující skupinu básníků kam patřili například Allan Ginsberg, William Burroughs, Gregory Cors. Typickým rysem tvorby těchto autorů je jejich nový smysl pro nevázanost a nezávislost, který bořil tehdejší zkostnatělé společenské představy. Důsledkem jejich tvorby se literatura přiklonila k smyslnosti filmu, jazzu a rock´n´rollu. Kerouacovým cílem bylo vyvést poezii ze zajetí papírové stránky do míst úzce souvisejících s hudbou, výtvarným uměním a dramatikou. Ve svých dílech se zabýval problémy lidské duše, náboženství a morálky. Byl zastáncem myšlenky, že právě lidé z nejnižších vrstev společnosti, jsou nejvíce otevření věcem matafyziky. Duchovno se stalo také jednou z dominantních stránek jeho tvorby. Dalším tématem jeho díla, byl jeho pocit vyděděnce, neboť jako francouz, hovořící v dětství jen rodným jazykem, se zpočátku těžce vyrovnával s angličtinou. S tím byl zřejmě spjat jeho zájem o vlastní minulost, kdy studoval rodový rodokmen. Těžce je zasáhla smrt staršího bratra Gerarda, který se v jeho očích stal téměř božským dítětem. Byl to právě on, kdo v něm v dětství podnítil zájem o spiritualitu. Svým způsobem byl také Kerouac filosof, poznamenaný křesťanskou ideologií, který však za klíč ke spasení nehledal v utrpení, či lásce ale v cestě, kterou také jeho život byl. Cesta je pro Keroua útočištěm ducha.
Jeho nejvlivnějším dílem je román Na cestě, kde čerpal ze své cesty po amerických dálnicích. Hlavní postavou je Sal Paradise, zřejmě autostylizace autora, hledá duši ve světě, který ji dávno ztratil. Jeho dalšími význačnými prózami jsou Andělé pustiny, Osamělý poutník, Moře je mi bratrem, kde vylíčil svá dobrodružství v námořních službách, Kniha blues, Kufříkový Kerouac, Plavovláska a jiné, Půlnoc starého anděla a Veršíky různě veliké, Maloměsto a velkoměsto, Podzemníci, Osamělý poutník, Tristessa, Big Sur a Maggie Cassidyová či Duluozova marnivost, kterou napsal na sklonku svého života.Svůj zájem o náboženskou spiritualitu projevil v povídkách Štědrý večer (v původním francouzském názvu Une Veille de Noël), kde vypráví o návštěvě anděla v hospodě.

Význam:
Kerouacovo dílo přispělo ke vzniku nové generace Beat Generation, na níž navázali další nositelé popkultury. Svou tvorbou předešel čtyřicátá a padesátá léta. Oslovuje zejména typy hledající dobrodružství a individualismus. Opěvoval staré časy, kdy v Americe více než společenská uniformita a osobní zabezpečení platilo uskutečňování vlastních ideálů. Když od něj nakladatelé žádali bestseler, napsal pro ně beatnický román a pokud chtěli další, nabídl jim zápisy snů, básně, sútry a vize, často ovlivněné zážitky z užívání heroinu, který se pro něj stal netypickou formou meditace a modlitby. V roce 1950 zdělil svému příteli Edu Whitovi: „Chci pero, který dští zlatý oheň a odívá člověka do rubáše. Chci být andělem. To je fakt. Ne pro nedotknutelnost, ale pro právo být nablízko Bohu.“

Použitá literatura: Steve Turner: Hipster s andělskou hlavou, vydala Jota

Mark Twain (30. 11. 1835 -21. 4. 1910)
Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše

O autorovi
Mark Twain (vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens) je zakladatel americké prózy. Byl realistou. Začínal s humornými díly a skončil kritikou své doby. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří:- Dobrodružství Huckleberryho Finna- Dobrodružství Toma Sawyera- Princ a chuďas- Život na Mississippi

Hlavní postavy
Yankee z Connecticutu: ( nejmenuje se tak, ale sám sebe takto označuje, nebo používá přezdívku Šéf), vynalézavý Američan, který se po ráně do hlavy ocitne v době krále ArtušeClarenc: nejlepší přítel Yankeeho, původně byl pážetemkrál Artuš: je dobrý vládce, ale vlivem své výchovy straní šlechtě ( Udržuje staré společenské zvyky své doby… ) Dále zde vystupují další rytíři Kulatého stolu, ale ti nejsou v příběhu podstatní.Merlin: úhlavní nepřítel Yankeeho, podvodníkAlice: Yankeeho žena, v příběhu příliš zásadně nevystupuje

Příběh
· Příběh začíná setkáním autora s neznámým mužem ( Yankeem) při turistické prohlídce zámku. Yankee poté přijde večer za M. Twainem do hostince, kde se ubytoval, a vypráví mu svůj příběh, protože je však unavený, nabídne mu, aby šel s ním domů a tam mu dá přečíst knihu, kterou napsal o svých dobrodružstvích.
· Yankee byl Američan ze státu Connecticut, kde pracoval jako vedoucí technik v jedné továrně. Byl velice technicky nadaný, ale jeho špatnou vlastností bylo, že se často a rád pral se svými podřízenými. A právě při jedné z těchto rvaček s mužem jménem Herkules dostane ránu do hlavy a upadne do bezvědomí. Když se probudí, je v krajině, kterou nezná. Setká se zde s rytířem, kterého povařuje za blázna. Ten jej vyzve na souboj, ale Yankee nemá u sebe žádnou zbraň a tak se skryje na stromě. Rytíř prohlásí, že je Yankee jeho rukojmím a odvede jej na hrad Camelot. Zde se setká Yankee s králem Artušem a jeho rytíři, ale nevidí výkvět ctností, nýbrž skupinu lhářů.
· Rytíř Kay, který Yankeeho zajal, jej odsoudí k smrti upálením. Yankee však zjistí od přítele Clarence, pážete s nímž se na Camelotu setká, jakou úctu chovají všichni lidé k čaroději Merlinovi. Rozhodne se využít své znalosti a vydává se za mága. Merlin však přesvědčí krále, že je Yankee pouze neškodným bláznem. Jako důkaz své moci „nechá Yankee zhasnout Slunce“. (Věděl, že k němu v této době má dojít.) Díky tomu se zachrání před popravou.
· Yankee se těší své pověsti velkého čaroděje a zavádí v zemí potají, aby nevzbudil pozornost církve, vynálezy a vymoženosti své doby ( demokracii – vadí mu, jak šlechta zachází s poddanými, školy, organizovanou armádu atd.). Tím však proti sobě poštve Merlina, který se chce nevítané konkurence zbavit, Merlinova předstíraná magie však nemůže konkurovat magii vědy. Přesto vznikne mezi oběma královými čaroději silná nevraživost.
· Yankee se netají svým odporem k rytířům a šlechtě. Při jednom z mnoha rytířských klání nechtěně urazí jednoho z rytířů, ten Yankeeho vyzve na souboj. Naštěstí je právě tento rytíř vybrán na výpravu za Svatým Grálem. Král Artuš vyzve Yankeeho, neboli Šéfa jak se mu začne říkat, aby tuto dobu využil ke konání rytířských skutků. První příležitost se Yankeemu naskytne v podobě dívky Alice, jež přijde na Camelot s tvrzením, že ji posílá její paní, střežená jakýmisi zloduchy v jejich hradu. Král Artuš vyšle na tuto výpravu Yankeeho. Po dlouhé a namáhavé cestě se dostane společně s Alicí k hlívu, kde žije zakletá princezna ( Ve skutečnosti prasnice a ostatní vepři – služebnictvo.). Yankee prasata odkoupí a vydá se s nimi domů.
· Cestou na Camelot prožije Yankee mnoho dalších příhod a dobrodružství, při kterých vítězí svou chytrostí. Při osudném klání s oním uraženým rytířem vyzve na souboj všechny rytíře země. Rytíři však netuší, že má schované v kapse dva revolvery, které v sebeobraně Yankee použije.
· Ani jeho inteligence jej však nedokáže ochránit před Interdiktem církve, která proti Yankeemu povstane po smrti krále Artuše, který padl v bitvě se svým synem Mordrédem. Yankee a Clarenc se ukryjí v jeskyni obehnané elektrickým plotem a minovým polem, odkud vyhodí dynamitem do vzduchu své továrny, aby je církev nemohla zneužít proti nim. Díky plotu jsou v naprostém bezpečí, rytíři se přes něj nedostanou. Brzy jim však dojdou zásoby jídla a navíc je postihnou různé těžké nemoci. Merlin se navíc v převleku dostane do jejich skrýše a Yankeeho zakleje do hypnotického spánku, z něhož procitne až po mnoha staletích.
· Tak se Yankee dostane zpět do své doby, kde umírá, promlouvaje ke své manželce Alici.